Naruto Shippuuden a Naruto

Už několikrát jsem letěl služebně do Japonska. Až letos jsem ale poprvé využil možnost navštívit tamní termální koupele – onsen.

Koupání v Japonsku se dá realizovat několika způsoby. Jsou tam klasické bazény, lázně s obyčejnou ohřívanou vodou – tzv. sento, něco jako aquaparky – super sento, a koupele s termální vodou – onseny. Ty jsou pak různé podle lokality – kvalita vody, vzhled, okolí – vyhlídka, umístění v budově nebo venku, dokonce přírodní. Obrázky, které jsou k vidění na internetu, jsou naprosto úchvatné. Bohužel, tak dokonalé jsem to nezažil, ale i tak to bylo pěkné.

S přítelkyní jsme si vyjeli z Tokia na krátký výlet do Hakone. Počasí se nám bohužel nevydařilo – bylo mlhavo, sychravo, odpoledne začalo dokonce pršet, tak přišla vhod možnost po celodenní okružní cestě parkem zakončit den prohřátím v onsenu.

Na nádraží jsme se poradili v informační kanceláři, chtěli jsme, aby v lázních byla oddělená koupel – ptali jsme se po „bath for two“ … dozvěděli jsme se, že se zřejmě říká „family bath“ (na internetu jsem pak dodatečně našel ještě výraz „private bath“ a dokonce japonský název „kazokuburo“). Už předem jsem se informoval, jak to chodí; je tu zase několik možností: buď jenom lázně, nebo hotel s lázní (v japonském stylu ryokan – ceny různé, již od cca 6.000 až do 50.000 JPY za osobu!), a ještě něco mezi tím – lázně s pokojem pro chvilku odpočinku, případně pro čekání na lázeň – v onsenu je oddělených „koupelen“ jen několik (na internetu někdy uvádějí počet – obvykle 2 až 4 … někdy je ovšem nemají vůbec!), občas je asi nutné počkat, až se některá uvolní … jako na káď u středověkého lazebníka :-)

Zejména přenocování v ryokanu s japonskou večeří a snídaní s ranní vyhlídkou do zenové zahrady, na sluncem ozářené hory nebo dokonce na Fuji musí být úžasné, bohužel to se mi nepoštěstilo zažít. A věděl jsem o hotýlcích velmi cenově dostupných, v krásné krajině! No, nešlo to. (Pro zajímavost, v Japonsku jsou normálně k vidění i „hodinové hotely“ – protože v rodině žije často pohromadě víc generací a soukromí veškeré žádné, používají se prý běžně: cena za tzv. „rest“ – krátkodobé – bývá 3 až 5.000, „stay“ – celou noc – cca 8.000 JPY. Já jsem .. dosud .. nepotřeboval použít.)

Tak zpět: paní v kanceláři byla docela při věci, poslala nás do onsenu Yajikita No Yu cca 5 minut pěšky od nádraží. V Japonsku se většinou cesta hledá dost špatně – ulice nemají naše klasické značení, plánky mohou být přibližné a s dotazy u náhodných chodců uspějete s dost rozličnými výsledky (buď se jen smějí, nebo Vás naopak dovedou až na místo, obvykle se hrozně zodpovědně snaží poradit – často se jich kvůli obyčejnému dotazu na přibližný směr sešlo i pět). Tentokrát jsme se zeptali jen dvakrát a byli jsme na místě.

Vešli jsme do dveří, podle pokynů z průvodce jsme nahlas pozdravili a čekali, co se bude dít. Za chvilinku se objevila drobná Japonka v kimonu, uvítala nás, my jsme jí řekli, že se chceme vykoupat a to ve dvou, ona nám sdělila cenu: 2000 JPY za pronájem lázně na 45 minut a 900 JPY za osobu k tomu na celkem 90 minutový pobyt (celkem tedy 3800 – v tu dobu cca 600 Kč, žádná nadstandartní cena ani na naše poměry). K tomu jsme přikoupili dva malé ručníky po 200, ty nám pak zůstaly – vzpomínka za 30 Kč :-)

Hned na začátku jsem se málem dopustil prohřešku – už už jsem se chystal vstoupit dovnitř v botách: hned za dveřmi se musíte zout a dál do místnosti – na zvýšenou dřevěnou podlahu – pokračovat bosky. Obuv jsme zamkli do skříněk (automatický zámek na zálohu 100 jenovou mincí) a pokračovali k recepci, kde jsme zaplatili a dostali ručníky a klíč od lázně. Ještě jsem si pročetl zásady pro použití lázní: utkvělo mi zejména, že není dovoleno použít plavky (jen asi v některých venkovních smíšených se povoluje), nemají tam chodit nemocní a nesmí tam ani tetovaní – hlavně velkoplošné tetování bývá .. nebo bývalo .. znakem člena jakuzy – japonské mafie – tak to prý na ostatní návštěvníky může působit negativně. I když malé tetování v našem stylu je prý tolerováno. Pak nás už recepční zavedl do lázně a poučil nás, že máme 45 minut OD TEĎ, a že se máme zamknout.

Osaměli jsme v malé šatničce před „koupelnou“, přítelkyně byla kapku nesvá – dost mě překvapilo, že se tam se mnou odvážila, jsme docela dobří kamarádi, ale ne úplně intimní ( … dočetl jsem se, že když Vás Japonec pozve do lázně, jste spolu už opravdu zadobře), tak jsem šel do toho první – shodil šaty a šel se dál umýt. Za dveřmi a prosklenou stěnou byla v další místnosti už kýžená lázeň – vestavěná vana obložená kamenem, do které vtékala dodopádkem horká voda (druhý přítok byl uprostřed dna). Vedle byla asi metr široká plošinka s židličkou, sprchou a tekutým mýdlem. V onsenu platí zásada, že lázeň musíte nechat po sobě takovou, jakou jste jí našli – pravděpodobně jí (včetně vody!) po Vás budou používat další zájemci. Musíte se tedy napřed dobře umýt a potom pečlivě spláchnout všechno mýdlo! Učinil jsem, dával jsem hlavně pozor, abych pěnu nenacákal do lázně, a pak se ponořil do „vany“. Voda byla horká, ale ne nesnesitelně. Pamatuji, jak jsem jako kluk do vany vstupoval pomalinku a jojkal při tom – tady to šlo pohodlně. Lázeň byla prostorná – skutečně „family“, asi by se tam naše běžná rodina pohodlně vešla, pro dva byla víc než dostatečná. I když plavat se v ní samozřejmě nedalo. Ale k tomu to ani není určené – tam se spíš leží, medituje, rozmlouvá … případně důvěrněji věnuje partnerovi (resp. partnerce) – v těch optimálních případech.

Kamarádka se osprchovala po mně, přece jen se styděla, tak jsem se musel otočit, než se taky potopila; to za chvilku povolilo, nakonec si mi dokonce řekla, abych jí trochu namasíroval záda … a když jsme pak jednou šli kolem proskleného klasického bazénu, prohodila, jestli tam nejsou zbytečně oblečení – tak, doufám, semínko padlo na úrodnou půdu :-) … S úsměvem jsme pak poslouchali kolegyně, jak si povídají, že by se šly někdy vykoupat, a „fakt se tam chodí bez plavek?“

Když uplynula naše vyhražená doba, využili jsme ještě ostatní možnosti onsenu. Museli jsme se zase trochu obléct a přešli jsme přes vstupní halu do společných prostor – společných, ale ne smíšených :-( muži a ženy se tady koupali odděleně. Vstupil jsem do šatny s uzamykatelnými skříňkami, nahý pak pokračoval do umývárny – opět židlička, na které se v podřepu umyjete, erární mýdlo, sprcha a malý džber – k čemu, to jsem moc nepochopil, když je tam ta sprcha, ale Japonci se tím polévali a pak v něm máchali ručníček – ten tu totiž neslouží ani tak k utírání, jako k mytí místo žínky … proto se taky potom nemá máčet v bazénku, Japonci si ho jen někdy dávají na hlavu (viz videa) – buď venku kvůli mrazu, nebo uvnitř, aby se ochladili: musím říct, že já jsem se pak prohřál tak důkladně, že mi tep vyletěl cca na trojnásobek. Umývárnu je opět slušné po sobě spláchnout, aby jí další uživatelé našli čistou.

Uvnitř byl pak ještě mělký pravoúhlý bazének (tak do půl stehen), obložený hlazeným kamenem, velký asi 1,5×5m, a venku na terase další, podobný, jen s přírodním obkladem (balvany), dvě asi metrové – díže tak pro jednoho, a zatřešená osmiboká vířivka s průměrem cca tři metry a dřevěným obladem. Jo, a dřevěný rošt na relaxaci (v lednu jsem, pravda, nevyužil). No, s „family bath“ se to nedalo srovnat (sám si nikdy nic neužiju, a když už to nebylo „mixed“, tak aspoň promluvit s kámošem, kdybych mohl), ale bylo to docela příjemné. Poležel jsem chvilku ve všech atrakcích, pomeditoval, jak je to tam zvykem, asi na pět vteřin zašel do suché sauny (víc jsem si netroufnul – trochu se mi už motala hlava a tep jsem ani nespočítal), pak pokonverzoval s jediným starším Japoncem, který se tam tou dobou kromě mne ještě máčel (to bylo humoru – oni většinou tu anglinu nic moc) a konec. Ještě opláchnout – nebyl jsem si jist, jestli je to nutné, třeba kvůli minerálnímu složení vody, ale pár kluků to tam při odchodu dělalo, a já jsem se pak dodatečně i na netu dočetl, že to bývá zvykem.

Celkem zajímavá, i opakovatelná zkušenost … i když mikulášský Barrandov z mých „bazénových“ zážitků zatím asi stále vede ( – ještě jednou díky, Petře&spol). Zajímavé, že u nás zařízení v takovém duchu asi nejsou (a doma nejsou pro Whirpool u každého podmínky, že?) – většinou je provozovatelům asi milejší římský nebo turecký styl. Třeba sento aspoň v malém měřítku zavedou například v Liberci – ležet v horkých bublinkách pod zimními hvězdami nebo uprostřed zasněžené zahrádky, to je zas něco jiného.

Zdroj:http://naturista.cz/drupal/?q=wellness_japonsko